Podklady

V období baroka byly barevné hlinky používány zejména pro přípravu podkladových vrstev, a protože byly (i cenově) dostupné na mnoha místech, nemělo smysl je přepravovat na delší vzdálenost. V této době navíc malíři obvykle kupovali plátna již připravená k použití v místě, kde pracovali. Složení jílového materiálu tak může být regionálně specifické, což bylo poprvé navrženo právě laboratoří ALMA. V první studii provedené v roce 2010 byly podklady ze 17. a 18. století rozděleny do pěti nejčastěji se vyskytujících mineralogických typů. Díky této klasifikaci bylo následně možné odlišit regionální původ řady anonymních obrazů a odlišit umělecká díla namalovaná ve střední Evropě od uměleckých děl dovezených z Itálie.

Nedávno byly jíly používané v některých severoitalských malbách 16. až 17. století ztotožněny s těmi, ze kterých renesanční mistři tvořili terakotové sochy. Složení jílových podkladů je navíc natolik specifické, že lze rozlišit i sousední oblasti: díla vytvořená Caravaggiem a dalšími v Itálii lze odlišit od děl namalovaných na Maltě.

Nedávné publikace:

Hradil D., Hradilová J., Holcová K., Bezdička P.: The use of pottery clay for canvas priming in Italian Baroque – An example of technology transfer. Applied Clay Science 165 (2018), 135-147. https://doi.org/10.1016/j.clay.2018.08.011
Hradil D., Hradilová J., Lanterna G., Galeotti M., Holcová K., Jaques V., Bezdička P.: Clay and alunite-rich materials in painting grounds of prominent Italian masters – Caravaggio and Mattia Preti. Applied Clay Science 185 (2020) 105412. https://doi.org/10.1016/j.clay.2019.105412