Degradační procesy
Pro návštěvníky muzea či galerie může být překvapením, že současná barevnost historických obrazů je mnohdy odlišná od jejich původního vzhledu. Tato změna není nutně způsobena pouze pozdějšími zásahy; často za ni mohou degradace anorganických či organických složek barvy v důsledku celé řady vzájemných interakcí a v důsledku působení vnějších vlivů (vlhkosti, světla, solí).
Cílem experimentálního výzkumu v laboratoři ALMA je nejen popsat podstatu těchto změn a virtuálně rekonstruovat tak původní barevnost, ale také porozumět příčinám a mechanismům těchto nežádoucích procesů. Porozumění pak vede ke zlepšení péče, a to jak při archivaci a vystavování, tak při restaurování malířských výtvarných děl.
Pokud nejsou brány v úvahu procesy chemické degradace, výsledky materiálových analýz mohou být špatně interpretovány. Některé Cu soli (např. sírany nebo chloridy) mohou být jak produktem degradace, tak složkami původního pigmentu. Černání oranžového minia je urychlováno světlem. Modrý vivianit ztrácí svou barvu již při 70 ° C, tj. při teplotě, která je snadno dosažitelná při restaurátorském zažehlování podložního plátna (rentoaláži). Některé pigmenty zase interagují s mastnými pojivy za vzniku kovových mýdel. K pochopení těchto složitých procesů je vždy nutný experimentální výzkum.
Případová studie: Kovová mýdla
Blednutí a barevná změna vivianitu Fe3(PO4)2·8H2O jako důsledek zvýšené teploty.